Již ve 14.století byl na území Nové Karoliny v provozu vodní mlýn. Rozvoj průmyslové činnosti zde však začal až s příchodem vídeňského bankovního domu Rothschildů, kdy byl poprvé otevřen uhelný důl Karolina. Centrum města s časem rostlo a rozšiřovalo se v kombinaci s rozšiřující se intenzivní průmyslovou činností až se obě části města potkaly a spojily v jednu.

 

Jáma a koksovna Karolina

Jáma Karolina je jednou z nejstarších ostravských šachet. Hloubena byla od roku 1837 původně Moravsko-Ostravskou důlní společností, kterou v roce 1843 (před 165 lety) vystřídala rodina Rothschildů. Rothschildové, kteří byli zámožnou rodinou bankéřů, pocházející původně z Frankfurtu, se v té době stali mimo jiné vlastníky Vítkovických dolů a hutí.

Rodinný podnik založil Mayer Amschel Rothschild. Jeho pět synů si pak rozdělilo vliv nad otcovým finančním impériem podle území. O podnikání v Rakousku, jehož byl v té době součástí i dnešní Moravskoslezský kraj, se staral Salomon Rothschild. Ten mimo jiné skoupil i panství Hlučín a Šilheřovice. V rámci rakouské monarchie proslul především jako průkopník železnice. Co se našeho kraje týče, zasadil se pak právě o rozvoj hornictví. Samotný název jámy a později i koksovny Karolina byl údajně inspirován jeho ženou Karolinou Sternovou.

 

Několik "nej"

Sloj sama o sobě dosáhla konečné hloubky 550 m a ve srovnání s jinými moravsko-ostravskými šachtami byla držitelkou několika prvenství. Poprvé se zde kupříkladu uplatnila větrná pec, parní stroj či technika vodovzdorného jámového roubení. Ne o všech jejích premiérách se ale dá hovořit jako o úspěších. V roce 1854 zde došlo poprvé k větší explozi důlních plynů, což si vyžádalo 14 obětí na životech.

Šachta Karolina byla také komunikačně spojena báňskou dráhou s později vzniklou koksovnou stejného jména, které po celou dobu své existence dodávala uhlí.

Koksovna byla založena roku 1858, a od doby svého vzniku se výrazně rozšiřovala (ve třicátých letech 20. století již obsahovala na 216 pecí). Uhlí se do ní dováželo lanovkami z různých štol, mimo Karolinu šlo ještě o jámy Tereza, Ida a Šalamoun. Závod byl určen k výrobě koksu (tedy primárně paliva a redukčního činidla do vysoké pece), obsahoval však také briketárnu. Roku 1905 byla při koksovně zřízena elektrická ústředna, která dodávala energii mnohým šachtám v okolí.

 

Postupný útlum

Ve 20.století docházelo k postupnému útlumu průmyslové aktivity, až v roce 1986 došlo k jejímu úplnému zastavení. Provoz koksovny byl zastaven roku 1964, elektrárna byla zrušena o deset let později. Bezprostředně poté následovala demolice všech objektů a zařízení kromě dvou objektů tzv. Elektrocentrály, která původně sloužila jak průmyslovému areálu, tak části přilehlé výstavby, a tzv. Ústředny. Obě budovy jsou dnes chráněny jako památky průmyslové architektury. Prostorný a velkorysý design Elektrocentrály je jedinečný, zatímco budova Ústředny má spíše komorní charakter.  Tyto dvě provozní budovy se zachovaly dodnes a jsou chráněnými památkami.

 

Náročná přestavba

Přestavba obou budov na kulturní, společenské, vzdělávací a oddechové zařízení je z architektonického pohledu opravdu velkou výzvou. Musel být zachován jejich jedinečný „genius loci“, ale zároveň zde bude vytvořen moderní prostor pro pořádání koncertů, divadelních představení, výstav, konferencí a sportovních událostí přístupných veřejnosti. V kombinaci s novým náměstím fungujícím jako ústřední kulturní centrum pro akce různého charakteru pořádané pod širým nebem a snadnou dostupností všemi hromadnými prostředky tak je vytvořeno kulturní ohnisko širšího centra města, ve kterém se harmonicky snoubí nová zástavba se starou.

 

zdroj: http://www.nova-karolina.cz/clanky/historie-karoliny/