U smluveného vchodu na mě čeká mladý a sportovně vyhlížející krátkovlasý muž v bílých kraťasech a červeném tričku, žádná bohémská černá. Čekám kufřík, ale má batoh. „Nevzal jste flétnu?“, ptám se, když se představíme. „Ale to víte, že je mám všechny s sebou“, řekne, a ukáže na batoh. Prší a jako pravý gentleman mě vezme pod deštník, než dojdeme do sportovní kavárny v Trojhalí. Zrovna přišel ze zkoušky. Jako jeden z mála hudebníků je i sólistou Ostravských dnů, které se teď v Ostravě po osm dní budou konat; pan Daniel Havel.

 

Flétnista odjakživa

Jste hráč Ostravských dnů jako člen Ostravské bandy, který není z Ostravy, ačkoliv název tak její původ může evokovat. Pocházíte z Brna, vystudoval jste brněnskou konzervatoř, absolvoval spoustu mistrovských kurzů v Česku i v zahraničí, Akademii múzických umění v Praze a nyní hrajete v Národním divadle. Jak to člověka napadne, že se stane flétnistou? Kdy jste s flétnou začal?

Bylo mi šest let a mámě někdo doporučil, že hraní na flétnu zlepšuje dýchání, se kterým jsem měl drobné problémy, tak jsem začal hrát nejdříve na zobcovou, pak na altovou a asi v deseti letech jsem přešel na příčnou. Byl jsem na Základní umělecké škole, když se mě paní učitelka jednoho dne zeptala, jestli bych nechtěl na přijímací zkoušky na konzervatoř, kde učila. Tak jsem se na ně za dva týdny připravil a byl jsem přijat. Vystudoval jsem brněnskou konzervatoř a pak pokračoval dál.

 

Co pro vás hudba znamená, proč se jí věnujete? Co vám přinesla?

Hudba mi dává určitou pokoru. Snažím se absorbovat veškerý přínos, který pro mě má - osobní a emoční. Myslím, že každý umělec má nepřeberné množství emočních prožitků ať už prostřednictvím hudby nebo umění obecně. Kdybych se hudbě nevěnoval, ty emoce by mi chyběly. A osobní přínos – hudba mi dala manželku. Seznámili jsme se již při studiích v jednom komorním souboru a teď máme dvě malé děti, dvou a půl letého Jonáše a čtyřměsíční Dorotku.

 

Jak vypadá Vaše zaměstnání?

Hraji v orchestru Národního divadla v Praze, což je mé hlavní zaměstnání. Zároveň příležitostně spolupracuji s dalšími pražskými orchestry a komorními tělesy. V Praze také vyučuji flétnu v angličtině na New York University of Prague, což mě moc baví, protože za krátkou dobu musím se studenty udělat co nejvíce práce. Anebo jezdím na Ostravské dny (smích). Chvíli jsem vyučoval i na tradiční ZUŠ, ale rozvrh a časová závislost mi příliš nevyhovovala. I když mám poměrně flexibilní rozvrh, jelikož někdy mám třeba jednu zkoušku dopoledne a pak představení od sedmi do desíti, někdy je za den zkoušek několik a někdy mám celý den volno, tak se dá v mezičase stihnout i něco dalšího. S vyučováním jsem musel vše podřizovat pevnému rozvrhu, tak jsem s tím po půl roce skončil. Snažím se být v hudbě otevřený všemu, mám to tak i v životě. A tak naslouchám novým myšlenkám, a všechno, co dělám, když už se to rozhodnu dělat, se snažím dělat co nejlépe.

 

A chtěl jste někdy s flétnou skončit?

Ne, nikdy. Opravdu ne. Věděl jsem, že flétna bude pro mě vždycky na prvním místě, když se bavíme o pracovních věcech. Ale dělám taky i hodně dalších věcí; kromě rodiny, které se snažím věnovat co nejvíce času. Také hodně běhám a fotím. Dokonce jsem přemýšlel, že kdybych fotil, vydělával bych asi více, ale nakonec se tomu věnuji méně často, ale o to s větším nadšením a vybírám si, kde a koho budu fotit.

 

Ostravské dny nové hudby, můj prázdninový program

Kdo hraje na OD? Jsou to mladí lidé se zájmem o modernu a něco netradičního, nebo naopak jsou to letití hráči klasiky, jejichž zkušenosti jsou potřeba pro zvládnutí tak náročné hudby, jako je ta Experimentální a Nová, kdy je skladba založena paradoxně na disharmonii?

Jsou to všechno muzikanti otevření novým myšlenkám a s precizním přístupem ke každé skladbě. Já jsem hrál asi rok v Národním divadle, když mě oslovil kolega trumpetista, jestli bych neměl chuť zahrát si nějakou modernu. A tak jsem si řekl, že to zkusím. První koncert jsme hráli tady v Ostravě s panem Kotíkem v květnu 2008 a taky v rámci Pražského jara, a ten repertoár byl pro mě niterným zážitkem. Navíc jsem díky Ostravské bandě poznal spoustu nových přátel, takže jsem vděčný za příležitost vidět se s nimi znovu, protože je každý z jiného koutu světa.

 

Je to určitě práce navíc, něco, co si musíte vzít navíc k vaší standardní práci.

O prázdninách je toho, co se týká divadla méně, takže se to dá jednodušeji naplánovat a člověk najde i více času na přípravu. Nejdůležitější ale pro mě je, že zde všichni táhnou za jeden provaz. Prostě chceme, aby to dopadlo na každém koncertě co nejlépe. Je tu moc dobrá parta lidí, kteří to dělají ve svém zájmu. Takový srdcový kšeft.

 

Jak vypadají noty? Vzhledem k tomu, že nová hudba se vyznačuje i zmíněnou disharmonií, překvapivým brnkáním tu a tady, pískáním trylků tu v oktávách tu v basech tak nepolapitelně, jako by to byl včelí roj... je to těžší číst noty pro Novou hudbu než hrát klasiky jako jsou Mozartovy skladby, operní doprovody nebo soundtracky k filmům?

No, nejedná se o klasiku, jak ji zná běžný posluchač. Pro hráče je to technicky i výrazově mnohem náročnější. Když si jdete poslechnout Rusalku nebo něco od Mozarta, předem očekáváte jisté melodie a dopředu podvědomě tušíte jejich směřování, ale u nových skladeb nikdy nevíte, co přijde, a proto je poslech mnohem náročnější. Pro nás interprety je třeba u Nové hudby oproti Mozartovi, kterého všichni několikrát přehráli, moc důležitý dirigent. Na Ostravských dnech spolu hrají i tři orchestry současně, a tak musí všichni bedlivě sledovat dirigenta, který vše koriguje a řídí, kdežto klasické kusy lze s dobrým ansámblem zvládnout i bez něj.

 

Máte s sebou batoh plný fléten. Musíte je při koncertech střídat?

Ano, hraji na příčnou, tedy klasickou, pak altovou, basovou a pikolu. Střídám je třeba i v rámci jedné skladby. Když člověk začínal, bylo pro něj náročné měnit nátisk na jednotlivé nástroje, ale dnes už mi to ani nepřijde. Jen si všechny musím nachystat na židli, kterou mám vedle sebe, a pak už jen stačí sáhnout po té správné.

 

Profese profesionálně

Myslíte si, že člověk může začít hrát v pozdějším věku, dvaceti, třiceti let?

Proč ne? Lidi začínají různé věci v každém věku. Kdybyste hrála hodinu, dvě denně, ale skutečně denně, tak si za rok zahrajete i nějaký těžší part. Ale do filharmonie to asi není. Tedy, aspoň neznám nikoho takového. Ten čas, co tomu můžete věnovat v mládí, to už reálně asi nikdy nenažene. Navíc, co si budeme nalhávat, lidské tělo a jeho vývoj člověk neošálí. Ale to je tak u všeho - sportovci a baletky se taky vyvíjejí jako sportovci od mala, jejich kosti a žíly jsou pružnější než ty, jejichž kosti nejsou takto cvičeny. A tak třeba bránice flétnisty bude jiná, musíte stále myslet na brániční dýchání.

 

Musíte mít na břiše tedy pekáč, když tak denně posilujete.

To vůbec ne (smích)! To je jiná záležitost. Ale je třeba mít správně posazená ramena, musíte správně dýchat a umět udýchat, to vše se dá naučit jen postupně. Obecně je to o tom, že se člověk pořád musí připravovat, trénovat, aby ze sebe dal to nejlepší. Je to o pravidelnosti, o tom si pak věřit. Celkově, je to si o velké profesionalitě. No, a jinak, docela rád a často běhám, abych se udržel, mám rád sport, uběhl jsem i pár maratonů (plachý smích).

 

Takže jste velký profesionál.

No (smích), každý máme chyby, ale snažím se o to. Možná proto mám i možnost být tady.

 

Vstávat a cvičit

Během roku hrajete, občas i něco nahráváte a pak přijdou Ostravské dny. Za jak dlouho nacvičení zvládnete? Jako malá jsem hrála na klavír a několik málo skladeb na předehrávky mi trvalo nacvičit celý školní rok. Myslím, že si každý, kdo krásně hraje na hudební nástroj, musí své „odsedět“.

Já cvičím ve stoje (smích). Myslím, že když chce být člověk opravdu ve formě, tak cvičí čtyři až pět hodin denně, a pak už se na to nedá moc soustředit. Možná na smyčcové nástroje se dá cvičit víc, ale třeba zpěváci, ti prostě nemohou déle, protože by si zničili hlasivky. Ale čas tady nehraje tak důležitou roli. Myslím, že cvičení není o kvantitě, ale o kvalitě, jako všechno. Noty na OD jsem dostal někdy na začátku prázdnin.

 

Pan Havel na ukázku vytahuje rozpis zkoušek OD. Je to tlustý stoh papírů, kde se to hemží čárami zvýrazňovačem, kterým jsou vyznačeny zkoušky, na kterých musí několik hodin být.

 

Máte hodně zkoušek, stíháte to?

Máme jich hodně, i několik denně, a jsou to i docela náročné zkoušky. Ale paní Konczyna, naše manažerka, která tohle dávala asi hodně dlouho dohromady, přemýšlela tak, abychom jich všichni měli přiměřený počet, aby se sešli ti, co se sejít mají ve správný čas a aby měli hráči také nějakou pauzu na oběd i na večeři. Celý tým lidí, který OD připravuje a stará se o nás muzikanty, zaslouží můj obdiv a velký dík.

 

Co sousedi, bydlíte v domku, nebo v bytě? Jak cvičení berou vaši sousedé nebo děti?

V Praze bydlíme v bytě. A sousedy máme fajn, chápou to. No a když je období, kdy potřebuji hodně cvičit, tak jedu do zkušeben Národního divadla, tam se mohu zavřít a hrát až do noci. Syn Jonáš už vše dokonale chápe a flétna se mu moc líbí, tak sám už doma pochoduje, napodobuje a hraje nejčastěji na ukulele (smích). Ale Dorotka, ta to nejdříve moc nemusela. Pokaždé, jak jsem se rozehrál, rozbrečela se, ale už si naštěstí zvykla. Jsem také moc vděčný, že mám od ženy pochopení a podporu, takže když potřebuji, tak jdu cvičit.

 

Nová hudba, nové zážitky

Proč by lidé měli přijít na koncerty Ostravských dnů?

Je to o emocích, o prožitcích, o tom nebýt zabedněný, ale být naopak otevřený. To prostě nemůžete zažít, když posloucháte cédéčko. Každý takový zážitek znamená objevování nových emocí a sebepoznávání. Znamená to nechodit na tuhle hudbu s předsudky, ale s otevřenou myslí, a pak si umět udělat podložený názor.

 

Přijděte si tedy i vy tedy poslechnout a udělat svůj názor na Novou a Experimentální hudbu!

Více o Ostravských dnech Nové Hudby a programu najdete na http://www.newmusicostrava.cz/